Takže toto je medzi poviedka medzi školou elementou a tohle ode mňe nemůžeš chtít!!!

1. června 2013 v 19:02 | mončičťka x DOMčA |  Nádej v svetlo, je už márna?
aNO, ANO, ANO! jE TO TU! a ANO, BUDE DALší SÉRIE šKOLA ELEMENTŮ!!! aLE Až CEZ PRÁZDNINY!!!

V predchádzajúcich častiach ste čítali:

-čože? Itachi a temnota?- Ťiež sa mi to nezdá-
-Itachi uniesol Elenu a ja neviem čo mám robiť- pomôžem ti-
-Ako sa môžem spojiť s Nelou?-
-Medůsa a Elena sa stretli
-Itachi uniesol Nelu-
-Elena zmizla...

1. Deň

Včera Itachi uniesol Nelu, úprimne povedané dosť sa o ňu bojím, veď čo keď jej ten bastard niečo urobí?! Viem s istotou povedať že ešte žije, pretože stále svieti slnko, ale... na ako dlho?! Táto myšlienka ma neskutočne desí! Na ako dlho?! Koľko mám času na to zachrániť ju?! Nechcem prísť o moje svetielko, nerád si to priznávam ale prirástla mi k srdcu a nie a nie sa ho pustiť, trúpka!
Medůsa:
Uf-f. Nejsem zvyklá na tyhle lidský přístroje typu auto, hydrant, zvonek, mikorskop... bože bože, bože... za co? Ne neodpovídej znám odpoveť. Tak na co se ptáš? Zmkni! Povídám ti zmlkni! Nech mne, já už nejsem temnota, NE! Kvůli tobě jsem přišla o všechny blízký!!! Ale no tak, bylo to naše spoločné rozhodnutí.... Ne... Ale ano, nepamatuješ? Svou matku a otece si zabila s vlastmí vůle, pamatuješ si ten den? Ne... ne, ne... "NÉÉÉÉÉ!"
Opet mne stáhla do mých spomínek, roztrečene jsem koukala na mrtvá tela mích rodíčů--- NE, nechci se na to dívat, prosím... DOST!!! Ale ale, ale... nekaž zábavu, vždyť tehdy sis to tak náramne užívala! Ne! Prosím! Nech mne na pokoji! Je opravdu zvláštní jak se tvé uvažování zmnenilo z jediného obětí tvé sestry... NE! Elenu do toho netahej, nech jí! Pokud zústane tam kde má tak jí nechám. Ne... to... TY Víš KDE JE!!! Samozřejmne že vím a taky vím jak tvé telo opět ovládnout a tentokrát to doženeme až ke záhubě lidstva... Ne... "NÉÉÉ!"
Sasuke:
Bojím sa dalšieho dňa, nechcem sa zobudiť do tmy... čo ak.. čo ak teraz Lumiére zomiera a zajtra už bude mŕtva! Nemôžem prísť o moje svetielok to predsa nejde. Zrazu niekto tresol dverami od mojej izby a zúvrivo ma prepalovala pohladom Sabrína. "Tak?! Vymyslel si niečo?!"
"Ja..."
"Prečo tu len tak sedíš?! Tvojou povinodsťou je Nelu chrániť, doparoma!!!! Máš ju chrániť, máš byť chlap nemáš sa správať ako usmrkaná prinzezná ktorej zabili rytiera na bielom koni!" Posledné slová po mne nakričala tak že ma prebrali lepšie než aká koľvek facka! Do ryže veď táto sprstá ryšavá kučerá myš má pravdu! Prečo tu len tak sedím, Itachi má Nelu! Môže ju kedykoľvek zabiť a ja si tu ln pekne sedkám na postielôčke a fňukám a uvažujem a , a NIč NEROBíM!!! Vzdorovito som sa pozrel Sabríne do očí. Uškrnul som sa. "Zvolaj ochrancov." Úškrn mi oplatila a rozbehla sa do hlavnej siene pre strážcov, pod školu..
Madůsa:
N- nemôžem dýchať.... vidím to, vidím všetko to zlo čo som napáchala pod vlivom temnoty. Čoho všetkého som bola schopná keď ma ovládala jej nenávisť a hnev. V tedy, keď si ma vybrala, v tedy keď do mňa vstúpila ona ako nehmotný cit. V tedy to všetko začalo, ja, na začiatku som nebola zlá, naozaj nie až potom... postupne sa zakoreňovala do môjho srdca, duše, mysle.... tak hlboko až som nebola schopná sa brániť, zabíjala som nevynných ludí v snaha nájsť pokoj úlavu ktorú mi však mohla podarovať iba tma, nik iný... zabíjala, vraždila mučila v zúfalej vidine šťastia a pokorenia ostatných... a čo z toho? Asi tak hovno, nič iné. Ale Itachi... je INÝ! Dokáže vzdorovať, nie je posadnutý zúfalstvom a túžbou po moci a tme lebo on ... ma JU! Nelu! Miluje ju! Stavím sa že áno! Musí ju milovať inak by niečo takéto nedokázal! Nedokázal by vzdorovať temnote v jeho srdci! Určite nie! Láska je to čoho sa temnota bojí najviac! Odeberá jej silu viacej než svetlo a len vďaka láske má svetlo nad temnotou navrch ale žial v dnešnej dobe... čo v dnešnej už milióny rokov pred tým sme žili v nenávisti a nenávisť je teraz omnoho viacej rozšírená než láska, všade je len faleš a predtvárka žiadna úprimnosť, žiadna dôvera, všade len pochybnosti, ako sa v takomto svete môže objaviť láska pre boha?! Okej moje myšlienky začínajú byť dosť sentimentálne a gýčové takže by som sa mala zamerať na to čo chcem zistiť: Kde je do Kurwy Elena?! To je otázka čo ma teraz zaujíma!
Sasuke:
Ceitim sa tak neuveřitelne ponížene! Unavene. Vyštvanej jak pes!!! Stretnutí z ochrancemi bylo desný unavný a nudny jo a taky desne ponižujíci! bože, za co???

2.Deň

Bože…. Toľko mrtvych. Čo sa to deje, prečo za blbých 8 hodín stúpla kriminalita o 67%. Viete si niečo tak strašne dojebané predstaviť?! Čo sa to deje? Nestíham ani zaregistrovať úmrtia. Tam zmzačené školáčky, tam unesený 3 ročný chlapci, tam zabité novorodeniatko, tam udusený dôchodca, tam mŕtve šlapky… bože čo sa to tu deje?!
Medůsa:
Ale no tak, Medůso! Jenom jim vydloubneš oči… to je vše… Ne! Ne Nech mne! Kričela jsem v myšlenkách. Pročpak? No tak jen jich troche potýráš to je vše. Ne! Já nechci! Nebuď sralbotka! Nejsem sralbotka jen… je už te nechci nechat delat si smým telem co se ti zamane!!!
Sasuke:
Choroby, mor, lepra, aids, lekáry už ževraj nestíhajú liečiť, ludia sa už nezmestia do nemocníc, niektorý umierajú na uliciach bez pomoci, Kedy toto skončí? Hlavný zakladateľ ochrancov, čiželi môj strýko ma dal samo sebou potrestať, momentálne ležím na studenej zami, na samotke vmalej miestnosti kde sú na oknách mreže, úžastné fakt! Niežeby ma pustil hladať Lumiére, dohnojil som to, to viem ale… nemôžem tu predsa len tak nečinne stáť. "Sasuke!" Pozrel som k tým zasraným prežem a ako tela na nové vráta som sa pozeral na Sabrínu. "Za prvé…" Zo svojich masívnych kučier vytiahla kluč. "Tak nejak nechápem,"
"Ode tveří, pokud si myslíš že te nechám sit u hoviet na zemi a nic nedelat ta se mýlíš chlapečku, krom toho objevili se spříznené živly."
"Kdože?"
"Spříznená živly, haló! Zem volá Sasukeho!"
"Já vím co to je, ale když je Nela mrtvá tak by se už nemneli objevovat, nebo snad ano?"
"Sasuke? Dej si hlavu medzi mříže."
"Cožeto? Pročto?"
"Protože jsem řekla!"
"Tak jo…" Ani sem se nenadál a pocítil jsem na svý tváře otisk její ruky, a že to tedy byla pořádná rána, I jí bolela ruka jak s ní pleskla po mé tváři a pak ješte narazila do mříží. Chytila mne za triko a zuřive na mne zasyčela. "Tak poslouchej ty pýskle!!! Neser mne, neser mne Sasuke! Nela žije! Koukni kurva na tu oblohu! Dejou se sice strašní věci ale to ješte neznamená že je po všem kurwa! Nela pořád nekde je a čeká kdy jí kurwa konečne zachráníme tak mne přestaň srát temihle sračkama a makej si vzít ten klíč, otevřít ty zasraní dveře a pokud nebudeš do pěti minut před školou tak ti osobne kousek po kousíčku odrežu penis, JE TO JASNÝ?!" Zařvala z plných plic. Jo tohle jsem potřeboval pořádnou facku a pročistení hlavy! Kounul jsem na oblohu, bylo sice zamračeno a slunce bylo zahaleno v oblacích ale přece tam bylo a svítilo. Nelo… počkej na nás. Pomysle jsem si a hňapl po klíči ode dveŘí

3. DEň

Nič nevidím, iba práznotu, bojím sa, bojí sa tvoriť oči…

Medůsa:
Už mi to začína liesť na nervy! Akoby nestačilo že ledská populácia je 2x taka malá ako predvčerom! Teraz začínajú hinúť aj zvieratá?! Deláš si prdel vole? To ako že vážne?
Sasuke:
Úžasné! Neuhádnete kto všetko je sprazdneným živlom: Voda- Adrian, Bonnie; Oheň- Engie, Damen; Zem- Sabrína, Oskar; Blesk- Ja; Vietor: Oliver a Nela. Jak môže byť Nela preboha zprazdnený živel svetla keď ona sama je svetlo?! Ježiši kriste! Začo je to tentokrát?! Takže sa rozhodlo, spriazdnené živle a Juugo, Suigetsu a Karin- ochrancovia a moji bff- ideme neoficiálne hľadať Nelu. Dopočul som sa že zvieratá začali umierať urputnou rýchlosťou.Je to nadmieru divné nie? Včera ľudia čím klesla populácia o 50% a teraz zvieratá, neuveriteľne :/ "Fajn, asi základná otázku? Ako ju chcete nájsť?" Spýtal som sa keď som dorazil pred školu. Všetci až na Juuga a Suigetsa sa na mňa prekvapene pozreli xichtom alá ako to že nepoznáš odpoveď?! "No… myslel som že to nám povieš ty." Poškrabal sa Adrian vo vlasoch na tvári výraz usmiavajúceho sa idiota. Bože ako ja som ho neznášal! (momo, momo, nejdeš z toho delat yaoi, že ne?) Debilček!!!
Medůsa:
Sleduji ho, toho zoufalce. Chudák, zdá se mi to nebo mu na Nele opravdu tak moc záleží? Pravě jedou kolem statku kde přímo prede mnou spadlo na zem stádo kráv a podle všeho padli zem mrtvé :/

4. deň

Moje oční víčka jsou čím dál tím tehší, už je nedokážu otevřít…
Sasuke:
Čo sa to do čerta deje?! Predvčerom klesla ľudská populácia o 50 %, včera premnožené zvieratá sú už ohrozené druhy a dnes… dnes je toľko prírodných katostriof že to snáď ani není možné! V Amerike vybuchli 3 sopky z toho dve už vyhasnuté a tá tretia bola nečinná!!! Eh… bože! Jednoducho je to akoby sa celá zem rozpadala a to sa mi vôbec nepáči, čo sa vlastne deje? Prečo toto všerto? Má to niečo spoločné so svetlom? Ak ano čo?!
Medůsa:
Agh… líbí? Zoufale jsem zafunel, tak moc mne to bolelo… Ale no tak, byla jsi zlá, musím te nejak potrestat přece!!! Ne… Vždyť to nemůže zas až tak bolet! A za pomocí své duševní frekfence mi způsobila další muka. Vlastne mi nic nedelala jen mne nutila myslet si že mi neco delá. Zatemnila mi mozeg, vloudila se de nej a donutila mne cítiť neco co se nedelo, bylo to komplikovaný a delala to vždycky když jsem zaváhala před nečí smrtí nebo nečím takovým, a takhle si nás temnota vlastne podrobila vždycky, my vyvolení temntotou vlastne nejsme špatní jenom znás temnota udelá ůplne jiný lidi…
Sasuke:
Vím co mám udelat! Najít Nelu, ale jak kurwa?! Kde ta holka může být?!?!

5. deň

Záplav, tsunami, vodné víre! Vlastne pokračovanie včerajška akurád že v tedy to boli zemské katastrofy teraz sa k tomu prikráda aj voda. Rôzne menšie známe ostrovčeky sú už pod hladinou mora, lenže čo je ešte zaujímavejšie, morské živočíchy v mory už len tak nenájdete, pomaly vymreli spolu s ostatnými zvieratami. Toto je teda deň…
Medůsa:
Som unavená a vyčerpaná, po včerajšku som celú noc ležala na zemi neschopná sa pohnúť na mojom tele nebola jediná modrina ale aj tak ma bolel celý človek "E-e- Elena." Už zase začínaš? N-nie. Ja tern pocit nemám! Opätovne ma ochromila bolesť ktorá by zatemnila zmysli snáď každému. Veď nechcem tak vela nie?! Chcem len späť svoju sestru! To chcem naozaj tak veľa?! Medůsa, zlatko asi sme sa nerozumeli… "NIE! NIe to nesmieš! Nie!" Lenže bolo neskoro, zmocnila sa môjho tela, donútila ma vlastnoručne si dolámať nohy, odplaziť sa až niekde… no skrátka niekde, zmožene jsem dopadla tváří na zem, do prachu. Pokoušela jsem se zvydhnout aspoň pomocí rukou ale ty nezůstali dlouho bez porušení kloubů které jsem si vlastnoručne vytkla. Teda jenom jednu pravou ruku jsem mnela pořád celou a mohla jsem s ní hýbat, bohužel ne podle mé libosti. Zebrala jsem du ruky střep z nejaký flaše která se nevím jakým spůsobem dostala sem a pomalinky jsem si s ním projíždela po krku. Nemohlo mne to zabít ale pálilo to jak čert a ona- temntota- to moc dobře vedela!
Sasuke:
Po dlouhém dni pátrání jsem opětovne zmožene padl na zem a usnul. Ješte jsem cítil Sabřínine kudrliny na svém obličeji a pak jak mne spešne přikřila dekou ale pak už nic. Mnel jsem všechny zmysly jak na jehlách celý den, moje telo už bylo zubožený a vyčerpaní, jako vlastne každý den kdy JÍ hledám…

6. deň

Probudil jsem se na svetlo ale né na to sluneční, žádní sluneční paprsky nebo tak neco, nic! Spěšne jsem zvedl tvář k obloze a opravdu, nikde žádne slunce! Obloha byla čistá to ano, svetlo bylo to ano ale slunce nebylo nikde! Jakokdyby svítila žárovka nad světem! Proboha! "Sabríno, sabríno!" Zatřásl jsem sní v snaze jí zbudit. "S-sasu…" Zaražene jsem se na ní podíval, prý Sasu, copak jsem kočka nebo co? Zakroutil jsem nad tím hlavou a znovu sní zatřásl. "No tak Sabríno zbuť se."
"Sasuke." Prevrátil jsem oči, když ví že jí budím proč se nevzbudí. Ušklíbnul jsem se na klonil se k jejímu oušku: "SABRíNO, VSTÁVAT!" Vystřalila ze spacaku svetlnou rychlostí a propalila mne naštvaným pohledem presna tak I já jí, " Já ti dám tokového Sasu že se z toho…" Zasekl jsem se když jsem zbadal jak zčervenela. Kdyby tady byla farmarska soutež mohla by konkurovat rejčeti. "Eto…" Nervózne se poškrabala ve vlasech. Delá si prdel! Určite si delá prdel! "To je moje."
"No jo, máš neco zajímavýho žes mne vzbudil?"
"Koukni." Podal jsem jí dalekohled, supr špeci dalekohlet s kterým jse videli přímo do vesmíru.
"S-slunce!"
"Tohle je špatní…"
Medůsa:
Delalo mi problém dýchat, píchalo mne v boku a nechtelo se mi vstát. Temnota mi viléčila všechna vážná zranení ale I tak, bolelo to jak čert. Hlavne můj krk!
Sasuke:
"V- vzbuť o-ostatní." Hlesla Sabrína vydesene. Nedivil som sa jej. Slnko zmizlo, to nebolo vôbec normálne. Vraždenie ludí? Dobre. Náhle choroby zvierat? Dobre. Nepredpovedateľné prírodné katastrofy? Dobre, fajn ale zmiznutie najväčšej hviezdy? Deláte si prdel?! T- toto ja teda neviem, koniec dyskusie, svet sa oficiálne zbláznil a tečka! Je mi jasný že to budeme dneska probýrat s ostatními až do noci ale je mi to fuk! Pokud najdu Nelu živou, VšECHNO MI BUDE FUK!!!!

7. deň

Zobudil som sa. Malo už byť okolo tej jedenástej Ráno, niet sa čomu diviť ked sme zmiznutie slnka a MESIACA rozoberali do pol štvrtej. Prekvapene som sa okolo seba poobzeral. Ty vole! Tma ako v riti. Kuknem na mobil a vážne je 11 hodín, čo sa sak--- sacra stalo?! "S- sasuke?" Otočil som sa za Sabríninym vydeseným hlasom. "Č- čo sa deje Sasuke?" V rukou jsem vytvořil blesky a tak jsem troche osvetlil jinak totální tmu. Vydešene jsem koukal sa Sabrininých uplakaných očí. "Sasuke ja sa bojím!" Vletela mi do náručia a potichu mi plakala na rameni, dosť nezvyk, hlavne na ŇU! Sabrínu! Sabrína a plač--- to proste nejde do hromady!!! "Sabrína si dlhšie hore než ja, čo sa stalo?"
"Neviem! Občas blikne svetlo to je tak všetko." Zamrazilo ma, až teraz som si uvedomil, svetlo… NIE JE! Zomrela? "B-blikne svetlo?"
"Občas."
"Čiže možnože ešte žije…"
"Určite ešte žije! Sem tam zabliká svetlo! Sasuke! Jej život je vo vážnom ohrození!" Skríkla dobre že mi neodpadli ušné bubienky. Ale má pravdu! Je viac ako jasné že ešte žije ale je ešte jasnejšie že j už vela času neostáva…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 6. června 2013 v 17:21 | Reagovat

Pěkný blog:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama